DAN KREJČÍŘ

Ahoj všem.

I když si to začínám uvědomovat až v poslední době, vždycky jsem k životu potřeboval pohyb. Ať už v jakékoliv formě a množství. Od pobytu venku, lezení po stromech, ježdění na kole, plavání, westernových "sportů" (hlavně trikové lasování), tance, sebeobrany až po běh. Nic, snad krom lasování, jsem nedělal naplno, ale vždy jsem si kladl otázku: "jak se to dělá správně?" a snažil jsem se dobrat odpovědí. Jak udělat tempo abych se co nejvíce posunul dopředu? Jak vést laso, aby při průskoku nezavadilo o patu? Jak správně běžet ať mě nebolí kolena, kyčle, záda? Jak vlastně správně chodit?

Když už jsem nějakou dobu běhal (motivací pro mě byl odpočinek od sedavé psychické práce), měl jsem to štěstí, že jsem se zúčastnil prvního semináře na téma "zdravá chůze". Začal jsem zjišťovat, jak funguje noha, její klenby, svaly, šlachy. A že při chůzi/běhu nejde jen o nohu, ale o celé tělo. Že běh nemusí být jen dřina a funění, ale hlavně radost a odpočinek.

Uvědomil jsem si ještě jednu zásadní věc. Že ať už jde o jakýkoliv sport, základní principy jsou pořád stejné. Vycházejí z toho, jak je člověk "postavený". Vždy můžu jít "na sílu", nebo hledat přirozené držení těla a pohyb, který mi k výsledku pomůže. Ani nemusíte hádat, co si vyberu.

Vypadá to, že běh mě jen tak neomrzí. Je mi po něm dobře. Poznávám díky němu okolí a cítím se na Valašsku čím dál víc "doma" (jakožto přistěhovalec ze západní Moravy). Odreagovávám se jím od všedních starostí. Zkracují se mi vzdálenosti a když vyběhnu na kopec, mám celé okolí jako na dlani. A pořád mám co zlepšovat.

Ať vám to běhá,

Dan